brzdit se
[brzďɪt se]
(3. j., 3. mn. brzdí se, rozk. brzdi se, brzď se, čin. brzdil se, podst. jm. brzdění (se), brždění (se))
sloveso nedokonavé
kolokviální vyšší
(kdo se brzdí ~; v čem; při čem)
zachovávat střídmost, umírněnost syn. mírnit se, krotit se:
brzdit se v jídle / v pití
Musíme se brzdit v investicích.
Autor se při milostných scénách nebrzdil.
Piva bylo dost a nikdo se nebrzdil.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[brzďɪt se]
(3. j., 3. mn. brzdí se, rozk. brzdi se, brzď se, čin. brzdil se, podst. jm. brzdění (se), brždění (se))
sloveso nedokonavé
kolokviální vyšší
?kolokviální vyšší
Jako kolokviální vyšší označujeme kolokviální slova a významy, které se poměrně často užívají i v komunikačních situacích, v nichž se přednostně užívá spisovná čeština. V těchto situacích působí jako méně formální, stylově nižší.
kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
Jako kolokviální vyšší označujeme kolokviální slova a významy, které se poměrně často užívají i v komunikačních situacích, v nichž se přednostně užívá spisovná čeština. V těchto situacích působí jako méně formální, stylově nižší.
kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
(kdo se brzdí ~; v čem; při čem)
zachovávat střídmost, umírněnost syn. mírnit se, krotit se:
brzdit se v jídle / v pití
Musíme se brzdit v investicích.
Autor se při milostných scénách nebrzdil.
Piva bylo dost a nikdo se nebrzdil.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)